Neustále na nás ze všech stran útočí zaručené rady. „Nikdy nenechávej dítě plakat.“ „Vždycky nech dítě vyplakat.“ „Dítě musí spát ve své vlastní postýlce od první noci.“ „Společné spaní je to nejlepší pro jeho vývoj.“

Když jste čerstvý rodič, je snadné propadnout panice. Máte pocit, že musíte všechno dělat „správně“. Problém je v tom, že když je nějaká rada příliš jednoznačná a slibuje univerzální řešení pro všechny, téměř jistě to není pravda. Svět rodičovství totiž není černobílý. Je to změť milionů odstínů šedé.

Proto, když se mě někdo zeptá na přímou radu, moje odpověď téměř vždy začíná stejně: „To záleží.“

Představte si, že by vám někdo poradil: „Vždy jez k večeři salát.“ Možná je to zdravé, ale co když máte zrovna chuť na něco teplého? Co když venku mrzne? Co když jste celý den tvrdě pracovali a potřebujete víc energie? Vidíte? To záleží. S dětmi je to úplně stejné.

Každé dítě je unikát. Máte doma citlivou duši, která se rozpláče při zvýšení hlasu? Nebo malého dobrodruha, který vítá každou výzvu? Rada, která zázračně funguje na jedno dítě, může druhému naprosto ublížit. Proto na otázku „Můžeme ho dát do školky?“ odpovídám… „to záleží“. Záleží na jeho citlivosti, vývoji, stavu a dalších aspektech.

Každý rodič je unikát. Naše vlastní povaha, zralost, energie, traumata, životní příběh hrají obrovskou roli. Jste vysoce citliví a vadí vám hluk? Pak pro vás bude rada „prostě ho nechte vyjádřit emoce“ přímou cestou k přehlcení. To záleží na vašich vlastních limitech a potřebách.

Každá situace je unikát. Dítě, které má záchvat vzteku, protože je unavené, potřebuje něco jiného než dítě, které se vzteká, protože nedostalo sušenku. Reagovat stejně v obou případech nedává smysl. To záleží na kontextu celé situace.

Přístup Neufelda se mi líbí tím, že je to komplexní teorie vývoje člověka, nikoliv soubor doporučení, takže nedává jednoduché jednoznačné „univerzální“ rady, ale popisuje dynamiky a faktory, na kterých opravdu záleží, aby rodič mohl udělat rozhodnutí pro své vlastní dítě a své aktuální starosti, problémy a potřeby.

„To záleží“ můžete použít ve svůj prospěch, je to ten nejlepší nástroj, který jako rodič máte. Nutí vás zastavit se a začít přemýšlet.
Když řešíte jakýkoli incident nebo problém, začněte si v hlavě procházet, co všechno hraje roli v rozhodování:

Na čem záleží? Na osobnosti mého dítěte.
Na čem záleží? Na tom, jak se teď cítí (je hladové, unavené, nemocné?).
Na čem záleží? Na tom, jak se cítím já a kolik mám energie.
Na čem záleží? Na tom, kde jsme a co se kolem děje.

Příklady z praxe:

Otázka: „Mám nutit dítě čistit si zuby?“
Odpověď: To záleží. Záleží na tom, jestli chcete předejít traumatu. Záleží na tom, jestli má zdravé, odolné zuby, nebo se mu rychle kazí. Záleží na tom, jestli existují jiné způsoby, jak zuby vyčistit bez nucení.

Otázka: „Kdy je správný čas na první mobilní telefon?“
Odpověď: To záleží. Záleží na zralosti dítěte. Na tom, jestli ho potřebuje z praktických důvodů (například cesta ze školy). Na pravidlech, která jsme schopni nastavit a vymáhat.

Žádný jednoduchý návod na výchovu neexistuje. Proto jsou moje texty protkané slovy jako „občas“, „někdy“, „často“, „zpravidla“, protože je to vždy jen část reality a každé pravidlo má výjimky. Proto, když někde vidím jednoznačné rady, ujištění, že něco platí VŽDY nebo naopak NIKDY, pokaždé zbystřím.

Proto preferuji brát jakékoliv knihy, blogy a podcasty jako skvělé zdroje inspirace, ale nejsou to svaté texty. Nabízejí různé pohledy, ze kterých si můžete vybrat to, co rezonuje s vámi a vaší rodinou.

Vy a jedině vy jste ten největší expert na své dítě. Důvěřujte své intuici. Nebojte se experimentovat a někdy i chybovat. A až vám příště někdo dá naprosto jednoznačnou a zaručenou radu, s úsměvem si pro sebe řekněte: „To záleží.“