Když děti vystupují jako dobrovolníci v cirkuse: Jak zajistit jejich bezpečí

Miluju moderní cirkus. Jedním z mých nejoblíbenějších míst, kde trávím léto, je festival pouličního divadla a cirkusu Za dveřmi, který se koná v pražské Holešovické tržnici, který běží právě teď.

Ráda také navštěvuji festivaly pouličního divadla v zahraničí, například ten v Caorle.

Děti? Většina z nich to miluje stejně jako já. Je to krásné, vtipné, zajímavé, poutavé—vyvolává to slzy, smích a úžas nad tím, čeho všeho jsou lidé schopni.

Ale je tu jedna věc, kterou na těchto festivalech často vídám—u jiných dětí i u těch vlastních. A opravdu bych na ni chtěla upozornit—jak rodiče, kteří se akcí účastní, tak i úžasné umělce, kteří tuto magii vytvářejí.

Umělci často zapojují do svých vystoupení dobrovolníky z publika. Podle mé zkušenosti to vystoupení skutečně zpestří a udělá zábavnější a interaktivnější zážitek. Je tu ale jedno „ale“. A to „ale“ nastává, když jsou jako dobrovolníci vybírány děti.

Během let, které jsem na festivalech strávila, jsem viděla až příliš mnoho dětí, které byly během představení emočně zraněny. Neúmyslně. Přes nejlepší úmysly umělců. Je zřejmé, že mají děti rádi, chtějí je zapojit, chtějí, aby bylo vystoupení interaktivní. To všechno je pochopitelné. Co si ale často neuvědomují, je dětská nezralost.

Děti jsou přirozeně ostýchavé a jejich instinkty jim říkají, aby se s cizími lidmi nebavily. Tento instinkt je má chránit. Čím mladší dítě, tím silnější tento instinkt bývá. Neinformovaný umělec může dítě vystavením na jevišti velmi rozrušit—zvlášť pokud se ho ani nezeptá. Ale i když se zeptá přímo (namísto obecné výzvy pro dobrovolníky s čekáním na zvednutou ruku), děti často ani nevědí, že mohou říct ne. Cítí se nejistě v neznámé situaci. Starší děti se mohou bát, že pokazí vystoupení. Jeden devítiletý chlapec byl dvěma klauny doslova vytažen z publika—nevěděl, že může odmítnout. Jeho matka předpokládala, že to zvládne. Spolupracoval, ale bez nadšení. V jednu chvíli ho klauni chytli za ruce a nohy a houpali jím ve vzduchu. Chlapec se pak dva roky bál jakéhokoli typu divadla.

I když se děti přihlásí dobrovolně, kvůli své nezralosti často všechno berou osobněji. Často nechápou, že vtip není mířen na ně. Mnohé vtipy mohou bolet—zvlášť když jsou proneseny před lidmi. Byla jsem svědkem toho, jak asi osmiletou holčičku klaun lehce kopl do zadku „jako vtip“. Snažila se provést trik, který po ní chtěl, a klaun jí tímto způsobem chtěl „pomoci“. Přihlásila se sama, ale nečekala, že bude před publikem zesměšněna. Utekla z pódia v slzách.

Malé děti nejsou schopné „pracovat“. Mohou splnit jednoduchý pokyn bez větších problémů, ale pokud je cizí dospělý požádá, aby před velkým publikem plnily sérii úkolů, může to zbytečně přetížit jejich nervový systém. Viděla jsem umělce, který si na pódium pozval malou holčičku—možná tříletou—a požádal ji, aby skákala z místa na místo. Nebylo to těžké a umělec byl jemný. Bylo to roztomilé a publikum se smálo. Ale pro tu holčičku to byl očividně úplně jiný zážitek. Její rodiče seděli daleko a ona se cítila nejistě. Spolupracovala. Scéna trvala dlouho—asi 7 až 10 minut. Nakonec jí umělec dal balónek a pustil ji. Holčička běžela k rodičům v slzách. Balónek odstrkovala a nechtěla tam zůstat. Proč? Protože došlo k porušení několika jejích přirozených instinktů: nedůvěře vůči cizím lidem, extrémně zranitelné pozici na pódiu a očekávání, že bude „pracovat“ a poslouchat místo toho, aby si mohla hrát—což je stav, ve kterém se malé děti cítí nejlépe.

Všechny tyto příklady jsou pravým opakem toho, čeho chtějí cirkusoví umělci dosáhnout. Nechtějí dětem ublížit. Chtějí, aby si představení užily.

Co s tím?

Co mohou udělat umělci?
Uvědomit si, že děti nejsou malí dospělí. Jsou zranitelnější, stydlivější, nejistější. Hůře dokážou říct ‚ne‘, hůř zvládají podávat výkon a snadněji se zraní. Děti by měly být na pódium zvány pouze tehdy, když si to výslovně přejí, a i pak by s nimi mělo být zacházeno s mimořádnou opatrností. Jejich důstojnost musí být za všech okolností zachována.

Co mohou udělat rodiče?
Nenechávejte své dítě sedět samotné vepředu u pódia, zatímco vy sedíte vzadu. Buďte nablízku a zajistěte mu psychické i fyzické bezpečí. Nedovolte umělcům, aby dítě odvedli na pódium bez jeho výslovného souhlasu. Ano—můžete dítě i fyzicky podržet a zabránit tomu.

Pokud budou tyto podmínky splněny, kouzlo, které si pro naše děti na těchto nádherných cirkusových festivalech přejeme, se může skutečně naplnit.

Prosím, přepošlete tento článek, pokud znáte nějaké cirkusové nebo interaktivní divadelní umělce—a také rodiče, kteří rádi chodí do cirkusu a divadla se svými dětmi.

Autorka: Lina Vizelman

Foto: Vejesh Datt