Proč malé děti nechtějí chodit do školky?

Znepokojení rodiče jsou často zaskočeni tím, že jejich dítě nechce chodit do školky.

Běžné vysvětlení, které dostávají od odborníků, zní: „Dítě nebylo včas socializované,“ nebo v lepším případě: „Je to chytré dítě, ve školce se nudí.“

Ve skutečnosti u malých dětí (do 5–9 let) všechno záleží na vazbě, protože jsme bytosti založené na vazbě, a zejména u malých dětí je vazba ta nejdůležitější věc.

Z evolučního hlediska je to jasné: dítě, které ztratí svou primární vazbu, nepřežije. Náš mozek není připravený na existenci školek ani na to, že péči o dítě převezmou naprosto cizí dospělí. Z evolučního hlediska tedy školka není běžná ani přirozená událost, a proto se hladina stresových hormonů u dětí ve školce často zvyšuje – mozek se snaží zajistit, aby se dítě znovu spojilo se svými vazbami. Děti, které chodí do školky bez větších problémů, jsou ty, kterým se podařilo vytvořit ve školce novou vazbu – buď na učitelku, nebo na jiné děti. Citlivost a ostýchavost dítěte, vřelost učitelky, počet dětí ve skupině a další faktory mohou mít na tento proces velký vliv.

Ranná socializace nepomůže. A to proto, že pokud se dítě socializuje jinde než přímo ve školce – tedy nevytváří vztah s konkrétní učitelkou v konkrétní školce – nepomůže mu to zvládnout pobyt právě v této školce.

Běžná představa, že dítě lze natrénovat, aby vydrželo bez rodičů, je mylná. To není možné – alespoň ne bez vytvoření emočních obran, které dítěti sice pomohou přežít situaci, ale za cenu pozastavení vývojových procesů. Schopnost trávit čas bez rodičů není otázkou zvyku, tréninku ani učení. Je to otázka zralosti.

Gordon Neufeld vysvětluje, že vazební potenciál dítěte se vyvíjí minimálně během prvních šesti let života. Schopnost dítěte (a i dospělého) trávit čas bez svých vazeb závisí na tom, jak vyvinutá je jeho schopnost se navazovat. Čím delší a silnější jsou kořínky vazby, tím dál dítě může jít od rodičů. Můžeme si všimnout, že děti přibližně mezi 5. a 9. rokem života začínají být schopné trávit víc času bez rodičů – samy nebo s cizími lidmi. A to i přesto, že třeba byly na domácím vzdělávání a dříve nebyly nijak socializované.

Vlastně pokud se snažíme dítě socializovat příliš brzy a nedostatečně šetrně, může to negativně ovlivnit vývoj kořenů vazby – a ten samý přirozený proces, který zajišťuje schopnost dítěte trávit čas mimo rodinu a své vazby, může být zpomalen nebo pozastaven. Výsledek pak může být přesně opačný, než bychom si pro sebe a své dítě přáli.

Děti tedy nechtějí být ve školce proto, že nejsou dostatečně zralé na to, aby mohly trávit čas mimo své vazby. Buď si ve školce vytvoří vztah, který bude natolik silný, že nahradí rodinu a dá mozku signál, že dítě není samo ani v ohrožení, nebo se takový vztah nevytvoří – a dítěti je ve školce špatně.

Více informací o adaptaci na školku – o tom, jak můžeme dítěti pomoct vytvořit nové vazby, jak kompenzovat nezralost a nepřipravenost mozku na školkové prostředí, o vysoce citlivých dětech, které mají s adaptací větší potíže – a co s tím. A také o tom, jak to celé přežít jako rodič. O tom všem mluvíme na našich webinářích o školce, které najdete zde.

Autorka: Lina Vizelman
Foto: BBC creative