Proč inteligentní a jinak rozumní lidé následují radikální vůdce? Proč v politických debatách často selhává logika a fakta? Odpověď leží v základní lidské potřebě, která se často formuje už v našem dětství.
Nedávná studie, která byla publikovaná v European Journal of Social Psychology (odkaz v komentářích), potvrdila, že radikální lídři – ti, kteří nabízejí silně vyhraněný a odlišný pohled na svět – nevítězí díky dokonalosti svých argumentů. Jejich hlavní zbraní je schopnost poskytnout svým příznivcům intenzivní pocit osobní významnosti. (Otázka pro naše studenty: O jaký kořen vazby se jedná? 🙂 ).
Mechanismus je jednoduchý:
– Vůdce definuje jasnou vizi světa, často postavenou na principu „my vs. oni“. Vytváří tak exkluzivní skupinu, která „prozřela“ nebo která jediná zná pravdu. (O jaký kořen vazby se jedná tady?)
– Připojením se k této skupině se jedinec stává součástí něčeho většího. Jeho život, jeho názor, jeho hlas náhle získávají obrovský smysl. Už není jen jedním z mnoha, ale stává se bojovníkem za důležitou věc. Tento pocit důležitosti je silně návykový. Volič od politika slyší: „Ty to vidíš správně, nejsi blázen, jsi jeden z nás, patříš sem, bojujeme spolu“ – jsme ochotni ho následovat. Bez ohledu na to, jestli jeho pohled na svět je skutečně vhodný nebo ne.
Takové chování a politické preference mají své psychologické kořeny: hlad po důležitosti z dětství. Zde se vratíme k teorii Gordona Neufelda. Není to „jen“ metoda rodičovství, i když se dětem věnujeme primárně, je to metateorie vývoje, která se dá aplikovat v nejrůznějších situacích, třeba i pro vysvětlení chování dospělých. A teď vám to ukážu. Gordon Neufeld říká, že jedním z „kořenů vazby“, které dítě potřebuje zapustit a nasytit v dětství, je důležitost. Dítě potřebuje cítit, že je pro rodiče důležité a výjimečné prostě proto, že existuje. Že na jeho radostech i bolestech záleží.
Co se stane, když tento kořen v dětství nebude nasycen, nerozvine se dostatecně?
– Dítě se cítí neviditelné, přehlížené.
– Učí se, že na jeho vnitřním světě nezáleží.
– V dospělosti si s sebou nese chronický „hlad po důležitosti“. Je to prázdné místo, podvědomá touha konečně zažít pocit, že na něm záleží.
Tito dospělí pak tuto potřebu často nevědomky projektují do svého okolí – do práce, do partnerství a velmi často právě do politiky.
Na jedné straně tedy máme dospělého člověka s hlubokou, neuspokojenou potřebou cítit se důležitý. Na druhé straně stojí politický lídr, který mu nabízí přesně to, co mu chybí. Sdělení politika zní: „Oni na tebe zapomněli, ale já tě vidím. Ty jsi ten, na kom záleží. Přidej se ke mně a společně budeme opět důležití.“
Tato nabídka je pro člověka s „hladem po důležitosti“ téměř neodolatelná. Působí jako balzám na starou dětskou ránu. Logické argumenty protistrany v tu chvíli nemají šanci, protože se snaží bojovat s fakty proti hluboké emocionální potřebě. V kontextu nadcházejících voleb je dobré si uvědomit, že mnoho voličů rozhodují se na základě pocitu, nikoliv na základě detailní analýzy programů. Volí toho, kdo jim dává naději, že jejich život a jejich hlas budou mít konečně význam.
Další kořen, který můžeme zmínit, je kořen příslušnosti a oddanosti – cítit se součástí většího celku, cítit, že jdeme spolu proti ostatním.
Pokud se podíváte, uvidíte i jiné kořeny, které jsou ve hře, když jde o radikální politiky. Ale nechám vám prostor pro přemyšlení, zkuste propojit to, co víte o kořenech vazby a politiku. Všimnete si dost zajímavých souvislostí. 😉
Co s tím můžeme dělat – jako rodiče i občané?
– Dávejme dětem pocit důležitosti. Dítě, které ví, že je pro někoho důležité, si později nebude muset dokazovat svoji hodnotu skrze slepé následování autorit nebo rebelii.
– Vnímejme, kde hledáme svou hodnotu my sami. Zkusme se zamyslet, kde ve svém životě hledáme pocit vlastní důležitosti. Je to ve naší práci, v koníčcích, v rodině nebo přátelích? Nebo máme tendenci upínat se k vnějším skupinám či ideologiím, které nám tento pocit slibují? Poznání vlastních motivací je prvním krokem k větší odolnosti vůči manipulaci. Pokud nám ten kořen chyběl, může být osvobozující si to uvědomit – a hledat nové, zdravější způsoby, jak naplnit svou potřebu být viděn a slyšen.
– Buďme opatrní v čase voleb. Radikální lídři často nevítězí silou argumentů, ale právě tím, že se dotknou našich podvědomých touh a emocí.
– Snažme se pochopit ostatní. Místo toho, abychom lidi s odlišnými politickými názory odsuzovali jako nevzdělané nebo zlé, zkusme se zamyslet nad tím, jakou lidskou potřebu se jim jejich volba snaží naplnit. Často to není touha po zlu, ale zoufalá touha po důležitosti. Tento pohled nám může pomoci lépe pochopit polarizaci společnosti a vést smysluplnější dialog.
