Když se vaše dítě rozčílí nebo rozbrečí, možná automaticky děláte tohle:
„Pojď, raději půjdeme jinam“ „Neřeš to, tady máš jinou hračku“ „Neplač, tady máš sušenku“ „Nebreč, vždyť to nic není, koupíme novou“ „Koukej, je tam kočka!“
Říká se tomu EMOČNÍ BYPASSING (únik před emocemi, emoční obcházení). Pojďme se podívat, co to je a proč to není optimální způsob zacházení s emocemi.
Emoce jsou přirozenou součástí našeho života. Pomáhají nám poznat, co se s námi děje, co potřebujeme, co je pro nás důležité. Strach nás chrání, smutek a pláč vyplavují stres z těla, frustrace ukazuje, že je něco jinak než chceme, že je potřeba situaci změnit. Emoce, ani ty nejintenzivnější, nejsou problém, jsou spíše řešení. Potřebujeme je vyjadřovat, pojmenovávat a cítit, aby se mohly uvolnit a aby tělo mohlo zůstat v rovnováze.
Cítění emocí je jednou z nejdůležitějších potřeb člověka, bez nich není možný opravdový růst ani psychické zdraví. Emoční bypassing znamená, že se vyhýbáme prožívání a vyjadřování emocí. Místo abychom smutek, vztek nebo frustraci cítili a nechali projít tělem, přesměrujeme pozornost jinam. Třeba se usmějeme, i když nám do smíchu není. Začneme mluvit o něčem jiném. Nabídneme dítěti hračku, sladkost nebo změníme pro něj situaci dřív, než vůbec stihne poznat, co se v něm děje.
Co se stane, když dětem neposkytneme prostor emoce cítit a vyjadřovat:
✓ Naučí se utíkat před nepříjemnými pocity
✓ Přestanou vnímat svoje potřeby
✓ Budou hromadit nevyjádřené emoce v těle
✓ Vytvoří si strategie úniku
Pokud často zažívají, že nepříjemné pocity mají být hned pryč, začnou jednat způsobem, který jim umožní před cítěním utéct. Tělo se možná zklidní, ale emoce nezmizí — jen se uloží dovnitř a znovu se objeví jindy a jinak.
Emoční bypassing často děláme nevědomky a bez špatného úmyslu. Dokonce si občas myslíme, že tím dětem pomáháme emoce zvládnout. Často prostě nevíme, jak s emocemi zacházet nebo se bojíme jejich intenzity. Pojmenování tohoto jevu nám může pomoct začít ho vnímat a to je polovina řešení.
Místo bypassingu příště zkuste:
Nechat prostor pro vyjádření emocí – křik, pláč a další projevy emocí jsou v pořádku. Být dítěti po boku v jeho emoci Pojmenovat emoce (úspěšnost záleží na dítěti a situaci, používejte intuici): „Vidím, že se cítíš smutně. Když jsem byl malý, také mi jednou spadla zmrzlina“
Ano, bude to hlučnější.
Ale váš vztah bude silnější, dítě bude cítit a to mu pomůže růst.
Zkuste se zamyslet co všechno může být emočním obcházením? Možná jste ho nevědomky používali také?
Posledni dobou mam uz k tomuto jiny postoj. Nemyslim si, ze plne vyjadreni emoci je vzdy dobre – vzdyt uzkost nebo deprese jsou extremni vyjadrenimi urcite emoce a jsou patologicke. Jejich podpora neni dobra. Podpora a rozvijeni uzkosti napr. neni dobre. Samozrejme akceptace emoci je dulezita. Ale jde o propojeni emoci a myslenek, kultivace myslenek urcitym smerem (pozitivni psychologie, Seligman o tom pisi vice).
Dobrý den,
na lidskou psychologii nahlížíme trochu jinou optikou než z pohledu pozitivní nebo kognitivní psychologie. Emoce také chápeme odlišně. Úzkost vnímáme jako vyplývající z emocí alarmu – nastává tehdy, když člověk neví, odkud tento alarm pochází a čeho se vlastně bojí. Deprese podle teorie Neufelda souvisí s tím, že člověk své emoce nevyjadřuje, potlačuje je, a právě proto je v depresi.
Emoční vyjádření nastává tehdy, když se emoční energie – alarmu nebo potlačených emocí, která se v těle hromadí – může uvolnit. Když se to stane, člověk pocítí úlevu – jak od deprese, tak od pocitu alarmu. Uzdravení podle nás spočívá v tom, aby člověk cítil všechny své emoce, a prožívání emocí se vždy začíná jejich vyjádřením. Kognice je také důležitá, ale často spíše pronásleduje naše emoce, které jsou silné a často iracionální.
Chápu, že je to jiný směr, ale doufám, že to dává smysl.