Emočně imaginativní (obrazná) terapie (EIT) je metoda psychodynamického směru psychoterapie. Specifickým znakem EIT je spojení analytického zkoumání obrazů a zároveň aktivní práce s obrazy emočních stavů. Když to řeknu méně vědecky, emoce se dají představit v podobě obrazů (zrakových, zvukových, kinestetických atd.) a následně je můžeme zkoumat a transformovat (například, mluvit s nimi). Je to vždy společná práce klienta a terapeuta, ve které terapeut klienta doprovází.
Autorem EIT je ruský psycholog Nikolai Linde, který prošel dlouhou cestu, než vyvinul svou metodu. Začínal meditacemi a pokusem ovlivnit fyzický stav člověka pomocí obrazů, ale následně zjistil, že se obrazy dají použít i pro hlubší psychoterapeutickou práci. Teď v Centru Linde existují dvě velké specializace, traumatologie a psychosomatika, ale psychologové používají emočně obraznou terapii skoro v každé oblasti, od práce s rodiči po otázky byznysu.
EIT je docela intenzivní a změny emočních stavu jsou zpravidla vidět hned. Míříme v ní k nalezení a vyřešení vnitřního emočního konfliktu. Předpokladem je, že základem problémů, se kterým přišel klient, jsou emoční stavy, a tyto stavy můžeme uchopit přes jejich vnímání v těle. Transformace emoce vede k psychosomatickému efektu, k řešení problému na hlubší úrovni, než úroveň chování nebo kognice. Transformovaná emoce se znovu fixuje v těle, a dále definuje nové chování, nové myšlení, psychosomatické stavy, úroveň energie a rysy osobnosti.
Proto je EIT skvělá pro rodiče, kteří říkají, že “všechno jsme již přečetli v knihách, všemu rozumíme, ale stejně v praxi to nejde, prostě se na to dítě vytočím”. Důvodem, proč to čtení často nefunguje samo o sobě, je v tom, že naše chování je víc definováno našimi emocemi. A pokud neseme v sobě nějaké nezpracované trauma, tak se tím víc bude vypínat prefrontální kortex v napínavých situacích. Prefrontální kortex je zodpovědný za míchání emocí (jsem frustrovaný+mám ho rád), za racionální rozhodování, kdy si můžeme zhodnotit následky svých činů, za plánování. Když jsme řízení svým limbickým systémem, naše emoce přímo jdou do chování a dítě může dostat na zadek, aniž by náš prefrontalní kortex ho stihl zastavit.
V emočně obrazné terapii se řeší trauma, řeší spouštěč, aktivuje se víc prefrontální kortex, a nakonec se transformovaná emoce znovu fixuje v těle, a dál definuje nové chování, myšlení, psychosomatické stavy, úroveň energie.
Z popisu je vidět, že se jedná o metodu, která do sebe převzala něco z různých směrů terapie, vidíme tu prvky meditace, focusing, mindfulness, somatic experience, psychoanalýzy, gestalt terapie, transakční analýzu, CBT. Praxe by měla být podložena teorii, proto Linde formuloval i filozofii emočně obrazné terapie, její pohled na svět a člověka v něm. Filozofie EOT je výrazně developmentalistická, tedy věří v moudrost přírody a v existenci vnitřní energie vývoje člověka.
Text: Ksienia Majznerová Biazrukaja
Foto: Photo by Anna Shvets
