I plody zrání mají své období sklizně
Malé děti mají obrovská srdce. Když cítí — cítí hluboce. Skáčou radostí jako štěňata, když se vrátíme domů, a lehají si na zem a hlasitě křičí, když nedostanou sušenku. Když pečují — pečují celým svým srdcem. Neustále krmí, léčí a pořádají čajové dýchánky pro své panenky a pro nás. Cítí to hluboko ve svém srdci, když se někomu v realitě nebo v příběhu stane něco špatného. Když chtějí pomáhat — pomáhají altruisticky. Až na ty chvíle, kdy je zkrátka víc zajímá hra, nebo kdy zapomenou, že pomáhaly, protože se náhle objeví příležitost experimentovat a objevovat.
Úžasné, roztomilé, legrační, okouzlující malé bytosti, které silou svých emocí a neovladatelností svých činů dokážou prověřit zralost, odolnost, kreativitu, hravost a další vlastnosti svých rodičů — ty, které jsou potřebné, abychom neupadali do zoufalství při snaze tyto malé bouře pěstovat.
Gordon Neufeld říká, že v tom není chyba. Příroda má svůj plán. Tyto děti právě teď potřebují cítit a projevovat jednu emoci v jednom okamžiku. Tak se učí své emoce zpracovávat. Při hře potřebují zapomenout na ohledy k ostatním. Tím se učí objevovat své vlastní potřeby a přání.
Když je zastavíme, abychom jim „dali lekci“, nefunguje to. Nemůžeme nikoho naučit cítit péči, když ji necítí. Nemůžeme nikoho naučit být ohleduplný, když ohleduplnost uvnitř sebe nemá. Nelze naučit člověka cítit lítost za jeho činy nebo se ovládat, když toho není schopen.
Všechny vlastnosti, kterých si ceníme, nejsou výsledkem učení. Jsou výsledkem zrání. Dospělý člověk, jehož procesy zrání fungují, je ohleduplný, empatický, zodpovědný, zdrženlivý, starostlivý, schopný samostatně myslet a jednat atd.
Ale co děti, které jsou evidentně nezralé, a přesto se chovají zrale?
Malé děti nedokážou držet dvě věci zároveň. Nedokážou držet sebe a zároveň své okolí. Když jsou pohnuté k péči o někoho a nekoliduje to s jejich vlastními potřebami, problém není. Když však mají volit mezi sebou a druhým, musí si vybrat. Buď se zachovají „zrale“ a podělí se o hračku, nebo nebudou dělat hluk, když má rodič bolest hlavy nebo spí mladší sestřička. Nebo se zachovají egocentricky a ohleduplnost se neobjeví.
To je přesně chvíle, kdy bychom měli začít sledovat, co se děje. Malé děti jsou svou povahou egocentrické, zároveň jsou bytosti vazby. Uvnitř nich probíhají dvě síly. Kdykoli si vyberou sebe, učí se něco o svých potřebách a přáních — a rostou. Když si vyberou druhé, může to být z péče, nebo ze strachu, že přijdou o lásku, ocenění, pocit sounáležitosti a důležitosti.
Když dítě ze strachu o své vazby často nebo opakovaně volí druhé místo sebe, vypadá to jako zralé chování — a my to tak obvykle interpretujeme. Jenže ta část mozku, která je pro takovou zralost potřeba, se začíná vyvíjet kolem 5 let, u citlivých dětí kolem 7. A trvá zhruba 20 let, než mozek dospěje do stavu, kdy dokáže držet zároveň sebe i druhého. U malých dětí tedy nemůžeme předpokládat, že zralé chování je výsledkem skutečné zralosti. Co se ve skutečnosti děje, je to, že mozek potlačuje dětské instinkty a emoce, včetně protivůle a frustrace. Mozek dává prioritu přežití před ostatními vývojovými cíli. Emoční vývoj není samozřejmost — je to luxus. Držet se své vazby znamená pro malé děti přežití. Když se vazba nejeví jako bezpečná, mozek obětuje vývoj.
Projev péče u malých dětí je naprosto v pořádku, pokud nekoliduje s jejich vlastními potřebami a pokud je kontext péče správný — tedy když pečují o někoho menšího a slabšího, než jsou ony samy. Je to projev jejich měkkého srdce a jejich přirozených pečovacích instinktů. Když ale děti pečují o lidi, kteří jsou zjevně starší a silnější, nebo je „berou pod kontrolu“, a dělají to často či opakovaně, může to znamenat, že se nemohou opřít o své vazby, jejich mozek jim nedovoluje záviset na druhých a berou na sebe odpovědnost za druhé i za jejich vztah. O této pozici mluvíme v našem kurzu „Alfa děti“. (Další běh online kurzu začíná zítřejší úvodní schůzkou, 10. listopadu 2025, a registrovat se můžete až do 17. listopadu.) Tato pozice dítěti neumožňuje se vyvíjet, protože v ní nenachází potřebný odpočinek ve vztahu.
Obě dynamiky — upřednostňování druhých ze strachu, že o ně přijdeme, i setrvávání v alfa pozici mimo kontext nebo dlouhodobě — s námi mohou zůstávat velmi dlouho. Až do dospělosti. A jsou to náročné dynamiky, které dál zasahují do našeho vývoje i našich vztahů.
A stejně jako má každé ovoce či zelenina svou sezónu sklizně, i plody zrání mají své období sklizně. Příroda má své způsoby a jít s nimi bývá účinnější než jít proti proudu.
O osobnosti předškolních dětí se můžete dozvědět více v našem kurzu „Pochopit předškoláka“.
Autorka: Lina Vizelman
Foto: Anton Darius, Unsplash
