Autor: Xenie Majznerová, studentka Neufeld Institute
Tento text jsem napsala před rokem, ale je stálé aktuální. Máme před sebou několik dalších týdnů tvrdých omezení a s nimi i separace. Měli bychom vnímat emoce s tím spojené a dávat jim prostor…
ÚZKOST A LOCKDOWN
Ve světě se teď dějí věci, které jsme nečekali, neplánovali a které s sebou přinášejí myšlenky o věcech normálně hluboce schovaných v psychice. Toto je text o úzkosti, její podstatě a působení na člověka. Obsahuje doporučení hlavně pro dospělé, ale naprosto stejně úzkost funguje i u dětí.
Úzkost je jedna ze základních emocí. Cílem jakékoliv emoce je pobízení člověka k pohybu, činu. Každá emoce má svůj úkol. Nejdříve utíkáme před medvědem, nohy běží samy, a až poté si uvědomujeme, že se bojíme. Nebo neutíkáme, ale ztuhneme. Nebo, pokud se považujeme za dostatečně ozbrojené, jdeme do boje. Klasická reakce útok-útěk-zamrznutí doplněná o hledání blízkosti. Protože vazba znamená přežití. V situaci s infekcí na nepřítele nevidíme, proto máme ještě větší potíže s vyváženou reakcí.
Když se emoce potlačuje, její náboj zůstává v těle. Stálá aktivace systému, který upozorňuje na nebezpečí (systém alarmu, poplašný systém), sama o sobě může vést k autoimunitním onemocněním různých typů (alergie, atopická dermatitida a jiné, vzácnější).
Organismus se bude snažit úzkost zpracovat. Ale pokud úzkosti bude příliš mnoho, psychika stav nezvládne a začne její vnímání filtrovat. První úroveň filtrace jsou problémy se spánkem, noční můry, okousávání nehtů, konspirační teorie, obsesivně-kompulzivní chování. Děti se mohou začít bát tmy, nebo bubáků pod postelí (nerozmlouvejte jim to racionálně, nejlépe použijte hry). Druhá úroveň je agitace, neboli “bezdůvodné” rozrušení, neschopnost se uklidnit, znepokojení, atd. Třetí úroveň je hledání adrenalinu, absence strachu a opatrnosti (přitom si člověk úzkost neuvědomuje).
V situaci všeobecného napětí je NORMÁLNÍ a očekávané cítit úzkost. Pokud ji necítíte, ale naopak si děláte ze situace legraci, nejspíše se jedná o obrnění psychiky. Pro mozek je příliš zranitelné cítit nebezpečí, cítit úzkost, proto raději vypíná uvědomování si těchto pocitů. Máte citlivé srdce, které potřebuje obzvlášť silnou ochranu.
Úzkost a strach nejsou “negativní” emoce. Jsou to emoce jako každé jiné, mají svůj cíl, nejlepší je dát jim prostor, uznat je. Můžete je nakreslit. Můžete je prohlédnout, prozkoumat a navázat s nimi vztah. Čím víc budou mít prostoru, tím méně zaberou místa, a proto zbude místo i na ostatní emoce, které dokážou úzkost vyvážit.
Co se dá udělat?
Úzkost má tři hlavní řešení — můžeme se snažit vyhnout situaci, která úzkost vyvolává, můžeme brečet slzami marnosti nebo můžeme najít svou odvahu. Vyhnout se alespoň částečně situacím, které úzkost zvyšují — například, přestat si číst zprávy a diskuze na Facebooku. Úplně se vyhnout, bohužel, nejde. Proto pokračujeme dál. Brečet — s kamarády, s rodinou, s psychoterapeutem. Pokud máte problém najít své slzy, můžete se podívat na film nebo přečíst si smutnou knihu. Abyste našli svou odvahu hledejte nějaký cíl, plán, který pomůže situaci přežít, pomáhejte ostatním (naplňuje to i potřebu blízkosti a vazby). Skutečná odvaha je mixem pocitů bojím se a chci, kde chci je silnější.
Dát průchod emocím pomáhá i bezpečné prostředí hry. Hra je nejen pískoviště a panenky, i když ty se dají také použít, ale i vše, co Vám dělá radost a posouvá do prostoru “mimo čas a starosti”. Je to malování, vaření, šití, zahradničení, psaní a čtení.
Rovněž se dají používat slova. Napsat své pocity a obavy. Zkusit si je přečíst nahlas, protože mluvené slovo má zvláštní sílu. Brečet.
Vzpomínáme i na touhu po blízkosti v případě nebezpečí. Jít na návštěvu není nejlepší nápad, ale tleskat, zpívat písničky se sousedy z vedlejšího balkonu, uspořádat malý koncert — naopak. Studenti medicíny, psychologové a pedagogové se mohou přihlásit jako dobrovolníci. Občanské organizace tvoří informační webové stránky, vaří jídlo a pomáhají s nákupy seniorům. Solidarita a vzájemná podpora jsou hodně podstatné, když se svět rozpadá na části a izoluje. Vazby jsou důležité.
Co říci dítěti?
Děti velmi dobře cítí naši úzkost, proto je mlčení vystresovaných dospělých ovlivňuje negativně. To, jak moc informací dětem sdělit, záleží na jejich věku a citlivosti. Nechceme je vyplašit smrtí (je lepší neprobírat zprávy v přítomnosti dětí, obzvlášť vysoce citlivých a malých, i když se může zdát, že neposlouchají). Naopak je chceme ujistit, že situaci máme pod kontrolou, všechno zvládneme, problémy jsou dočasné. Jsme jejich průvodci ve světě.
Když jste celé dny v telefonu a čtete zprávy, dítě nejen cítí Vaší úzkost, ale i separaci, kde úzkost, frustrace a touha po blízkosti působí společně. Ještě jedná příčina proč přestat číst zprávy. Když musíte pracovat a vedle křičí dítě, frustrováni jsou všichni účastníci.
S dětmi si můžeme hrát a bude to prospěšné pro všechny. Malovat, lepit, hrát si s pískem, hlínou, dělat sliz, péct. Senzorické hry jsou velmi vhodné. Rytmický pohyb, například, houpačky. Sání, žvýkání, kousání. Separaci lze přemosťovat: “Až tatínek skončí práci, zahrajete si fotbal”.
Opatrujte sebe a také svůj vztah s partnerem/partnerkou. Podmínky karantény mohou jak prohloubit vztah, tak i zostřit konflikty.
Karanténa a epidemie skončí, ale to jak se změníme a kam se posuneme, to záleží jen na nás.
Text je založen na kurzu “Emoce” a “Úzkost” od Neufeld Institute a jeho paradigmatu vývoje na základě vazby.
Foto NEOSiAM 2021 přes Pexels
