Hra ve vztazích
Psycholog Gordon Neufeld ve své teorii vývoje považuje skutečnou hru za nezbytnou podmínku, a zároveň i znak duševního zdraví u všech savců – jak u dětí, tak u dospělých. Důležitost hry pro vývoj potvrzuje stále více současných výzkumů, i když samotná definice hry se liší podle přístupu, což může ztěžovat interpretaci výsledků.
Podle Neufelda je skutečná hra jakákoli činnost, která není prací, může navenek působit bezúčelně nebo přinášet uspokojení sama o sobě. Důležitý je proces, nikoli výsledek. Skutečná hra je časově ohraničená, probíhá v bezpečném prostoru, má expresivní charakter – energie proudí zevnitř ven, a ne naopak. V ní člověk zakouší zapojení a svobodu. Vše, co se ve hře odehrává, je vnímáno jen jako, a nemusí být nutně spojeno jen s radostí – ve hře se mohou objevovat i smutek, hněv, strach a další silné pocity.
Prostřednictvím hry děti i dospělí vyjadřují emoce a prožívají je v bezpečných podmínkách, zpracovávají události či okolnosti svého života – těžké i radostné, vztahující se k dávné minulosti nebo k budoucnosti, která ještě nenastala, jíž se obáváme nebo po ní toužíme. Ve hře se utváří osobnost člověka.
Skutečná hra tedy rozhodně není zbytečnou ztrátou času, ale prostorem, v němž probíhá náš psychologický růst. Právě ona proměňuje jakoukoli interakci v rámci vztahů v léčivou – ať už jde o vztah dospělého a dítěte, partnerský vztah nebo vztah mezi terapeutem a klientem. Proto jsou nejúčinnějšími formami terapie ty, které naplňují podmínky skutečné hry podle Neufelda – například terapie hrou, arteterapie, terapie zaměřená na klienta, emočně-obrazná terapie a další.
Protože je však hra univerzální a má léčivou sílu, není vůbec nutné být terapeutem, abychom pro své blízké vytvořili podmínky, které potřebují pro svůj růst. Stačí zajistit dítěti nebo dospělému (nebo dokonce i sobě!) bezpečný a časově omezený prostor, kde je vše jen jako, kde je štědré pozvání k projevení vnitřního světa, kde nejsou pevně stanovené cíle a není důležitý výsledek, ale samotný proces, který člověka zaujme a vtáhne, kde je možné být sám sebou bez strachu z následků. Pravidelným vytvářením a udržováním takového prostoru dáváme svému blízkému jednu z nejdůležitějších podmínek pro růst a vývoj, která mu umožní směřovat k naplnění svého lidského potenciálu daného přírodou.
Autorka: Lina Vizelman