Často se nás ptáte, zda potřebujeme, aby dítě bylo přítomno na konzultaci. Nepotřebujeme. Naopak, doporučujeme zajistit si hlídání a přijít na konzultaci bez dítěte (výjimku tvoří jen malá miminka). Máme k tomu víc důvodů:
- Rodiče jsou nejlepší odborníci na vlastní dítě. Pokud chcete ukázat něco z běžného života, stačí poslat nahrávku, nebo chování popsat.
- Jste s dítětem každý den, takže jakákoliv intervence a změna bude probíhat v rámci vašeho vztahu. Během sezení vysvětlíme, proč se chová tak, jak se chová a spolu vypracujeme další postup – jak se dají změnit podmínky, ve kterých se vyvíjí, abyste se všichni cítili lépe.
- Dítě potřebuje cítit jistotu, že s ním je všechno v pořádku a že rodiče ho dokážou zvládnout. Proto je lepší psychologa nechat v pozadí a ani to s dítětem příliš neřešit. Nejlépe proto ani nezmiňovat konzultaci. Když děti cítí, že rodiče nevědí jak na ně, může to vyvolávat zvýšenou úzkost a problémy s ní spojené.
- Jsme pro dítě cizí lidé, nemáme s dítětem vztah, nesmíme na dítě tlačit a poučovat ho z pozice autority. Jakékoliv změny by měly probíhat v rámci vašeho vztahu.
- Dítě může cítit proximální separaci (maminka je fyzicky blízko, ale věnuje svou pozornost někomu jinému), a proto se začne rychle „nudit“ a vyžadovat obnovení spojení. Je to v pořádku a přirozené, ale nenechá nás mluvit v klidu a budeme se muset místo konzultace dítěti věnovat.
- Ve vzácných případech dítě může potřebovat pomoc dětského terapeuta. Pokud to během konzultace zjistíme, rády terapeuta doporučíme.
Spíše bychom rády viděly na konzultaci dalšího rodiče, případně další dospělé, kteří se o dítě starají.
Autor: Ksienia Majznerová Biazrukaja
Foto Polina Zimmerman přes Pexels
