Klasickou představou o traumatech je předpoklad, že pro trauma je potřeba nějaká katastrofa. Když se řekne trauma, v hlavě se hned vybaví dopravní nehoda, znásilnění, fyzické násilí, prostě něco, co je hned vidět, čeho si hned všimneme. V praxi se ale potkáváme s tím, že trauma způsobuje i něco méně výjimečného, bohužel, skoro běžného, jako například nálepkování dítěte, nerespektování jeho potřeb, negace jeho emocí, ignorování, separace příliš častá nebo příliš brzy. Když se to děje každý den a pravidelně, pokud je dítě malé, pokud je citlivé, může (a nejspíše bude) z toho mít dlouhotrvající následky v dospělém životě.

Několik důležitých faktů o traumatech:

Míra traumatizace je vždy subjektivní. Někteří jedinci jsou odolnější, jiní méně. Jedna a tatáž situace je zasáhne různým způsobem, pro jednoho bude “pouze” stresující, pro jiného bude traumatická. Vysoce citlivé děti budou mít větší riziko, že je situace zasáhne víc a hlouběji, než děti s běžnou citlivostí. Mladší děti zpravidla zasáhne víc než starší, i přestože občas může vypadat, že mladší dítě situaci nese lépe, protože nevyjadřuje své emoce, potlačuje je, jsou pro něj příliš bolestivé.

Traumata se, na rozdíl od běžné představy o traumatech, nehojí sama a neléčí je čas sám o sobě. Léčbou pro traumata je vztah a prostor pro vyjádření emocí, které se v traumatu zablokovaly. Je to cesta slz v bezpečném přijímajícím prostředí.

Traumata mění člověka a tvoří potenciální prostor pro další zranění. Když vystartujeme na dítě kvůli nějaké drobnosti, později se za to sami káráme, cítíme vinu a jsme frustrovaní. Svou frustraci můžeme následně vyjádřit vůči partnerovi, se kterým se pohádáme, tím se trauma šíří napříč vztahy a generací. Předáváme trauma dál.

Trauma se zpravidla projevuje ostře po spouštěči (totožná situace, slovo, zvuk), nicméně projevy traumat uvidíme i v běžném životě a často projevy traumat považujeme za “povahu” člověka. O nezjevných projevech dětských traumat u dospělých napíšu zvláštní článek, protože je to velké téma.

Trauma dlouhodobě ovlivňuje život a zdraví člověka. Dlouhodobý stres ničí imunitu, svalové napětí tvoří bloky, jako následek dostáváme nejrůznější nemoce, o kterých ani nevíme, že jsou následek dětských zranění, protože se mohou projevit mnohem později. Trauma škodí celému organismu na všech úrovních – psychickém, fyzickém, duchovním.

Jako rodiče bychom měli tvořit s dítětem takový vztah, který ho před traumaty ochrání a díky kterému se stane odolnější vůči vlivům okolí a životním stresům. Jako dospělí můžeme řešit traumata v psychoterapii, přičemž projevy dětských traumat u dospělých mohou mít různé formy.

Autorka: Ksienia Majznerová Biazrukaja
Korektura: Hana Benýšková
Foto: Andrew Neel přes Pexels