O protivůli a vazbě aneb kdy nás naše děti poslouchají?
Rozhodla jsem se objasnit si vztah mezi instinkty protivůle a vazby, jak je popisuje Gordon Neufeld. A tady s vámi sdílím, jak to vidím já.
Protivůle je instinkt. Jak byste reagovali, kdyby za vámi přišel úplně cizí člověk a požádal vás, abyste mu umyli auto? Ano, to je ono. Ano, tento příklad je extrémní, ale všichni ten pocit z některých situací známe. Když nám špatná osoba ve špatnou chvíli něco řekne nebo se na něco zeptá, naše přirozená reakce bude „ne!“. Naše reakce na stejnou situaci za různých okolností může být velmi odlišná. Všichni máme tento instinkt, ale zdá se, že je častější nebo silnější u batolat a dospívajících.
Protivůle má 2 účely:
1. Chránit dítě před tím, aby mu cizí lidé říkali, co má dělat. Je to důležité pro naše přežití.
2. Pomáhat dětem rozvíjet jejich oddělenou identitu.
Protivůle je v podstatě přirozená reakce na jakoukoli prosbu, požadavek, příkaz, a tak dále, který přichází mimo aktivní kontext vazby. Jedním z mnoha účelů vazby je usnadnit rodičovství a výuku. Takže v kontextu aktivovaného instinktu vazby instinkt protivůle spí.
Jak tedy dosáhneme aktivovaného kontextu vazby?
1. Dítě by k nám mělo být dobře připoutané, což zajišťuje bezpečná hierarchická vazba v závislé pozici. Jistou známkou, že se to děje, je, že dítě odpočívá v naší vazbě s ním – bere ji jako samozřejmost, nemusí na ní pracovat.
2. Dítě je potřeba přimknout pomocí přimykacího rituálu: dostat se přátelsky do prostoru dítěte, jemně navázat oční nebo jiný kontakt, vyvolat úsměv a kývnutí. Když se na nás dítě dívá, usmívá se a nebrání se fyzickému kontaktu – je „přimknuté“. Neufeld říká, že naše komunikace s dětmi má být tvořena optimálně ze 60% přimykáním, nebo bychom měli děti přimykat alespoň 6krát denně.
Proč potřebujeme dítě přimykát, když je dobře a správně navázané?
Protože když je dítě připoutané tak dobře, že může ve vazbě odpočívat, probudí se v něm emergentní proces zrání. Dítě je schopno vykročit – z nitra dítěte se začíná vynořovat určitý tvůrčí tok a vystupuje do vnějšího světa. Dítě si samo hraje, tvoří, zkoumá své prostředí, dokáže se vzdálit od rodiče, aby našlo svou samostatnou bytost a… opouští kontext vazby, aby toto všechno mohlo dělat! Takže protivůle se znovu objeví navzdory skvělému vztahu, který právě vytvořil prostor pro tento luxusní emergentní proces.
Abychom tedy mohli vést své děti, musíme mít s nimi v první řadě správný vztah, a poté aktivovat kontext vazby pokaždé (ale nejen), když je potřebujeme směrovat nebo učit.
Proč děti často neposlouchají své nejbližší a jsou velmi poslušné v předškolním zařízení nebo u jiných pečovatelů?
Protože se mohou bát v nebezpečném prostředí své emoce a instinkty projevit, budou je potlačovat. V případě široké rodiny udržení vazby může být pro dítě důležitější než projev emocí. V případě cizích lidí se dítě může bát neznámého a vnímat je jako hrozbu. Pokud přitom po ruce není blízký dospělý, který dítě dokáže podpořit, je to pro malého člověka potenciálně nebezpečná situace – konfrontace s velkým cizím dospělým. To může fungovat, pokud dítě není obrněno vůči strachu. Pokud strach necítí, tak ho jeho protivůle může zavést do dost nebezpečných situací.
Autoři: Lina Vizelman & Xenie Majznerová
Redakce: Hana David
Fotka: https://unsplash.com/@vidarnm
Dobrý den,
Děkuji za zajímavý článek,, o tomto tématu se moc nehovoří. Můj syn 11 let je velmi často v opozici. Psycholožka radí, nechat mu volnost, nedávat mu moc povinností, učitelka naopak – nastavovat víc hranice, přitvrdit. Ze školy chodí frustrovaný a unavený. Opozičně reaguje častěji na ženy, ucitelky, babičky, spolužačky…Na mě reaguje často taky podrážděně, přestože si snažím hlídat laskavý tón hlasu a volit vhodná slova.Ne vždycky se mi to podaří. Přesto-například k manželovi tolik neoponuje. Vypadá to, jako by se naučil vybíjet si frustraci, nespokojenost směrem k ženám. Momentálně začíná puberta a já jsem v koncích :-/
Dobrý den a děkujeme za komentář. Vztahy jsou náročné. Posílení vztahu a emoční hygiena po škole můžou pomoct. Odkazy na články k tomu :
https://rodicovstvihrou.cz/preklady/tisic-a-jeden-zpusob-jak-posilit-vazbu/
https://rodicovstvihrou.cz/preklady/jak-se-vzpamatovat-po-skole-hygiena-srdce-pro-nase-deti/
Dobrý den, začínám si se zájmem číst vaše články. Nejvíc mě zaujalo, jak zásadní a klíčová je pevná vazba dítěte na dospělého. Že je to zdroj jeho jistoty a na této vazbě závisí, jestli bude schopen být šťastný i jako dospělý. Já jsem pevnou vazbu jako dítě velmi postrádala – kromě klasické komunistické porodnice (kde je dítě hned odebráno matce), přišlo brzké odstavení od kojení, školka ještě před třetím rokem, dále potom nepřijímání mých emocí (protože hodná holčička přece vždycky udělá co chce dospělý), atd. V době středoškolských studií jsem si udělala pevnou vazbu na kamarádku (byl to čistě kamarádský vztah, bez náznaku homosexuality) a teď si uvědomuji, že jsem si tak nahrazovala vztah s matkou. Kamarádka ale vztah ukončila a mně se zhroutil svět. Pocit bezpečí a pocit cítit se přijímaná zmizel. Od té doby jsem citově úplně chladná, protože se strašně bojím, že kdybych navázala vztah, zase by skončil. Problém je, že jsem takto citově chladná i ke svým dvěma dětem (5 let a 1,5 roku). Strašně bych jim chtěla být blíž, ale nejde mi to. Stejně tak se nedokážu otevřít manželovi. Vidím, jak starší syn postrádá vazbu na mě – je na jedné straně příliš bázlivý anebo zase agresivní. Co s tím? Je vůbec možné, aby si dospělý člověk nějak sám nahradil vazbu, kterou nedostal od svých rodičů? Děkuji za odpověď.
Dobry den milá Jano,
Moc děkujeme za zájem o naší teorii, za otázku, za sdílení.
Psycholog Harville Hendrix říká že zranění nastává ve vztahu a uzdravení také. Mluvi o tom že naše manželské vztahy, pokud řešíme je jinak než naše dětské, mohou být napomocne v léčení našich dětských traumat.
Gordon Neufeld věří že uzdravení může nastat ve vztahu člověka sám se sebou a truchlenim o tom co jsme nedostali jako děti. A také že péče, láska, odpovědnost vůči naším dětem je to, co nás k tomu růstu a uzdravení tlačí úplně nejvíc, a je to planem Přírody.
27.9.24. začínáme běh sebepoznávací skupiny ke knize „Cesta matky“, tam budeme věnovat zkoumání svých dynamik skrz pohádky. Možná vás to bude zajímat – srdečně vás zvu. https://hrejivadeka.cz/nasi-lide/sebepoznavaci-skupina-podle-knihy-cesta-matky/