Rodiče malých dětí zažívají v dnešní době více stresu než jiní lidé, nebo než zažívali rodiče v minulosti. Příčin je mnoho, ale jestli bych je měla popsat jen jednou větou, tak bych řekla, že rodiče, kteří se musí o děti starat úplně sami jen s pomocí škol a školek, a při tom musí pracovat, platit hypotéku, vařit, udržovat dům v pořádku a tak dál, jsou vystaveni příliš silnému stresu. Trochu to rozvedu pro jasnější obraz. Silný stres v dnešní době zažívají i děti, protože rostou ve společnosti, která nebere v úvahu emoční potřeby dětí a vazbu. Když potřeby dětí nejsou uspokojené, může se to projevovat v jejich problémovém chování, které ještě více zvyšuje emocionální napětí rodičů, kteří musí řešit toto chování doma, a navíc se od nich očekává, že vyřeší i problémy, které se vyskytují mimo jejich přítomnost – ve školce a škole. Jestli je toho všeho málo, tak děti často bývají pro rodiče výzvou, a spouštějí u nich silné emoční reakce, které spíše pramení ze stresujících situací v jejich vlastním dětství, které rodiče nemají vyřešené. To samé se může dít i s partnerem. V párové terapii “Imago” (IRT – Imago Relationship Therapy) se mluví o fázích ve vztahu. První 2-4 roky probíhá romantická fáze, ve které cítíme k partnerovi zamilovanost a proto ho vidíme převážně v pozitivním světle. Potom většinou nastane fáze “boje o moc”, ve které vznikají větší konflikty a některé rysy nebo chování partnera, které nám před tím nevadili a možná se nám i líbily, nás začínají dráždit a být problémem. Pár se může do těch konfliktů aktivně zapojovat, nebo začne utíkat z kontaktu, aby se konfliktům vyhnul. Každopádně dochází k přetržení kontaktu mezi partnery. Pokud se partnerům povedlo vrátit do kontaktu, vyřešením konfliktu rostou ve vztahu. Pokud ne – silné emoce separace působí trvalý stres, a opakování bolestivých scénářů z dětství ve vztahu s partnerem , které potřebují být vyřešené. Rodiče mají málo času na sebe, a pokud oni ještě nepřešli z romantické fáze vztahu do fáze boje o moc než se jim narodilo dítě, tak po jeho narození jsou na to podminky přímo příznivé – od hormonálních změn až po velký stres. Náš partner a dítě nás směřují k osobnímu růstu – jsou důležití pro náš osobní vývoj a zrání. Konflikty mohou být velkou příležitostí najít své ztracené části a vyléčit staré rány. Jenže otázkou je, jestli máme v tom všem dostatek vnitřních a vnějších zdrojů, abychom mohli z toho všeho růst. Mnohdy pár vyčerpá všechny vnitřní zdroje, a buď žije spolu v konfliktu nebo odcizení, anebo se rozvádí. 

V tomto článku bych chtěla spojit své znalosti Imago (IRT) a vývojového přístupu založeného na vazbě Gordona Neufelda, a promluvit o tom, proč problémy ve vztahu mezi rodiči ovlivňují děti, kdy je nejlepší čas pro rozvod, co můžeme očekávat po rozvodu a hlavně jak minimalizovat tu bolest, kterou dětem působí náš partnerský vztah. 

Pro děti je rozvod rodičů bolestivý skoro v každém věku. Nicméně v předškolním věku může být rozvod rodičů pro dítě neúnosným. Je k tomu mnoho příčin – uvedu ty hlavní, které vidím já. 

Malé děti, zejména miminka a batolata, potřebuji kojení. Kojení ma několik důležitých funkcí v životě dítěte – je nejzdravějším zdrojem výživy, slouží vazbě a pomáhá zvládat silné emoce. Pokud je dítě kojené, tak střídavá péče, která může být nařízena soudem po rozvodu, může narušit kojení v době, když dítě na to ještě není zralé. Zároveň může dát dítě do stavu, ve kterém cítí velkou separaci od jednoho z rodičů, protože děti do 5-7 let ještě nemají vyvinutou schopnost držet se svých vazeb na dálku. To tvrzení pramení z teorie vazby Gordona Neufelda. Neufeld vyvinul svojí teorií vazby, ve které se děti navazují na rodiče pomocí šesti kořenů vazby. Více o tom je možné přečíst zde. Když kojené dítě bude u otce, separace bude ještě větší, než ta, kterou zažívá bez něj, protože bude hrubě narušena jeho vazba s matkou na úrovni prvního kořene vazby – kořene smyslu. Vždyť kojení pomáhá dítěti cítit vazbu k mámě přes smysly – chuť, čich, hmat, zrak. Ve střídavé péči tak kvůli přerušování kontaktu dítěte s matkou může kojení zmizet a dítě bude kvůli tomu cítit separaci i s matkou. Tak obrovská separace bude v dítěti vyvolávat velké emoce stresu – frustraci, alarm a touhu po blízkosti. Při tom ono nebude mít k dispozici možnost kojení – ten způsob regulace emocí, na který je zvyklé. Zmíněné velké emoce se budou projevovat v chování dítěte a budou stresovat i rodiče, kteří se ocitli také v stresující situaci, kdy (kromě rozvodu) musí zvládat velké emoce dítěte tak, aniž by narušili vazbu s ním a zároveň tak, aby dítěti pomohli ty emoce zvládat. Dítě bude potřebovat od rodičů hodně trpělivosti, pochopení, přijetí svých emocí, podporu, vřelost a lásku, což bude pro rodiče moc náročné poskytnout v situaci, která je pro ně samotné tak stresující. Pokud přidáme k tomu všemu doporučení Světové zdravotnické organizace kojit děti alespoň do dvou let života, je úplně jasné, že střídavá péče v útlém věku jde často proti nejlepšímu zájmu dítěte, ale nicméně se běžně nařizuje soudem po rozvodu. 

Malé dítě potřebuje možnost cítit příslušnost a oddanost k oběma rodičům najednou. Příslušnost a oddanost jsou třetím kořenem vazby, pomocí kterého se dítě drží svých rodičů. Začíná růst kolem dvou let života, často i dřív. To znamená, že přibližně od 18 měsíců života dítěte existuje riziko, že pokud jsou rodiče v konfliktu v partnerském vztahu anebo v rozvodu, dítě se nebude moct držet obou rodiču najednou. Bude si muset vybírat stranu, což může vést k tomu, že vazby dítěte k rodičům budou konkurenční, a tím pádem nebude ani jedna z nich dobrou a bezpečnou vazbou. V přítomnosti jednoho rodiče nebude mít možnost cítit vazbu k druhému rodiči. Pokud nepřítomný rodič bude dítěti moc chybět, tak to může uškodit vazbě s tím přítomným. 

Výzkum ukazuje, že ve vysoce konfliktních rodinách většinou nastává po rozvodu vysoce konfliktní spolurodičovství. Vazba má stejně jako magnet pozitivní a negativní stranu. Pokud se pár rozvádí kvůli konfliktu, nepřátelsky, vazba je při rozvodu roztržená a magnet se překlopí – nastane polarizace vazby. Místo touhy být spolu, pečovat o sebe navzájem, touhy být jedním týmem, být milovaným a tak dál, se pocity překlopí do silné averze – ex-partneři se budou chtít od sebe co nejvíce vzdálit a budou litovat, že nemůžou, protože mají spolu děti. Zhoršení ve vztahu může nastat během prvních pár let po rozvodu, i když začátek rozvodu vypadal nadějně. Pocity separace (které podle Neufelda jsou to, čemu obvykle říkáme stres) jsou v takové situaci obrovské. Spolurodiče ztrácejí k sobě pozůstatky důvěry, začíná souboj o dítě a jeho výchovu, o finance a tak dál. Takže samotný rozvod je pro takový pár ještě jednou velkou ranou, kterou je náročné překonat. Ve filmu “Manželská historie” (2019) se hezky ukazuje, jak rozvod působí na pár. V takové situaci bude pro dítě skoro nemožné se držet obou rodičů. Pro rodiče je v takové situaci náročné jednat podle nejlepších zájmů dítěte. Když nás ovládají silné emoce stresu, našemu mozku jde o přežití a naše zranitelné pocity někam dočasně (nebo nadlouho) zmizí, prefrontální mozková kůra, která je zodpovědná za naše myšlenky a ovládání impulzivního chování, dočasně ztrácí svou moc a proto je velmi obtížné jednat rozvážně, i když víme, co je potřeba udělat. Někdy ale ani nevíme, co naše děti potřebují v takové situaci.

Dítě potřebuje mít dobře vyvinutý pátý kořen vazby, aby se mohlo držet jednoho z rodičů na dálku, když rodiče budou po rozvodu bydlet zvlášť. Pátý kořen vazby – kořen lásky se v ideálních podmínkách vyvíjí během pátého roku života, a pak roste a sílí. Podle Neufelda je to první dostatečně abstraktní kořen pro to, aby pomáhal dítěti cítit vazbu, i když rodič není nablízku. Je ho vidět, když dítě nemá alarm ze separace, například když jde do školy. To znamená, že pokud jsou podmínky příznivé, tak dítě začne být schopné trávit čas pryč od svých primárních vazeb, aniž by cítilo příliš velkou separaci od nich, a to nejdřív, když je přibližně 5-7 let staré. 

Děti potřebují cítit bezpečí a odpočinek ve vazbě pro zdravý emoční vývoj. Výzkum ukazuje, že děti žijící v rodině s velkou intenzitou konfliktu prožívají stres, který ovlivňuje jejich psychiku. Nicméně rozvod většinou situaci nezlepší, může ji i zhoršit. 

Jak z toho začarovaného kruhu ven? 

Dobrým nápadem může být naučit se řešit konflikty ve vztahu i přesto, že partneři spolu již nechtějí zůstávat. Pokud budou umět navzájem si naslouchat a konstruktivne řešit konflikty, tak určitě zvládnou dohodnout se o čemkoliv i po rozvodu. K tomu doporučuji knížku “Láska na miru” od Harville Hendrix a Helen Hunt. 

Separace potřebuje zpracování. Truchlení po vztahu mohou partneři prožít sami, s podporou blízkých nebo s pomocí individualni terapie. Ale párový terapeut může partnerům pomoct se navzájem zavděčit za to dobré, co spolu měli, opustit tu bolest, kterou jeden druhému způsobili, a navzájem se osvobodit. Zároveň jim může pomoci redefinovat svůj vztah z manželského do spolurodičovského. 

Proto bych doporučila podporu párového Imago terapeuta – buď v řešení vysoce konfliktního stavu v rodině nebo při rozvodu. Podle mojí vlastní zkušenosti a toho, co vidím u svých klientů, řešení vztahu rodičů automaticky zlepšuje duševní stav a chování dětí v rodině. 

Děti (stejně jako i dospělí) budou potřebovat prostor pro truchleni a hru. Hry na separaci jako schovka mohou být nápomocné. Další nápady lze najít v knize Alethy Solterové “Hry šťastného dětství”. Můžete zkusit čtení knížek s motivem separace dětí od rodičů, jako “Mio, můj Mio”, “Pipi dlouhá punčocha” od Astrid Lindgren, “Robot v divočině” od Petera Browna nebo “Malá princezna” od Frances Hodgson Burnett. Když vybíráte knihy na podporu adaptace – vy znáte svoje dítě nejlíp a víte, jaká kniha nebo jaký jiný podnět může být cestou ke smutku a adaptaci, a bude tak pro nej léčivá, a která bude pro něj naopak ještě víc zraňující a dítěti spíše zavře srdce. Smutná hudba také může vyvolávat smutek s bezpečným odstupem od toho, co vlastně ten smutek vyvolává – to přece není o mně. 

Další věc co může dětem velmi pomoct v procesu rozvodu je, když rodiče budou dávat potřebám dětí nejvyšší prioritu. Podobně jako matka dítěte v příběhu o Šalamounském rozhodnutí –  upřednostňujeme potřeby naších dětí před našími potřebami. Máme odpovědnost za naše děti a naším úkolem je poskytnout jim pro růst ty nejlepší podmínky, jaké můžeme. A to musíme mít na vědomí, když uvažujeme nad tím, jak si budeme dělit péči o dítě s ex-partnerem, jak s dítětem o partnerovi nebo o rozvodu mluvíme, a tak dál. 

Takže s ohledem na potřeby které popisuji výš, musíme brát v úvahu kojení a kořeny vazby, pomocí kterých se dítě na rodiče navazuje, když se rozhodujeme například o střídavé péči. 

Musíme brát v úvahu možnost konkurenčních vazeb a snažit se respektovat vztah ex-partnera s dítětem, a najít cestu, jak s ním zůstat v jednom týmu, abychom chránili srdce našeho dítěte a svůj vztah s ním. Můžeme o našem vztahu s ex-partnerem mluvit a přemýšlet ne jako o ukončeném, ale jako o změněném. Vztahy jsou navždy a pokud je tak bereme, je snadnější o tom mluvit s dětmi a sami se sebou, aniž bychom vytvořili polarizaci vazby s bývalým partnerem. Dohazujeme dítěti partnera ve snaze udržet jejich vztah. Přemosťujeme jakoukoliv separaci s ním – stavíme můstek do příštího setkání nebo telefonátu, podotýkáme, že vztah dítě – rodič je navždy, i když rodič není vedle. Očekáváme velké emoce u dětí, přijímáme je, pomáháme dětem preventivně s vyjádřením emocí, posilujeme vazbu s nimi na všech kořenech vazby, které mají. Tady odkazy v textu vedou na naše články, které popisují podrobněji, jak na dohazovaní, přemostění, posílení vazby a vyjádření emocí.  

Pokud máme nového partnera, neuvádíme ho do vztahu s dětmi, dokud nemáme jistotu, že nás vztah s ním bude trvat. Pokud ho/jí dětem představíme, potřebujeme jim vysvětlit, že to není náhrada maminky/tatínka – je to další jeden člověk do vesnice vazeb/rodiny. Potřebujeme vytvořit vazbu mezi nimi pomocí dohazování. Pokud si musíme vybrat mezi novým partnerem a dítětem, protože mezi nimi nevznikl vztah i přes naší snahu – dítě vždy musí mít přednost. Vždy zůstáváme na straně dítěte, protože dítě nás potřebuje pro svůj vývoj až dokud není dospělé – i potřebuje nás i jako teenager. 

Jestli máme na výběr, můžeme situaci vyhodnotit podle toho, jestli dítě již má nebo nemá pátý kořínek vazby, a brát to v úvahu při určování načasování rozvodu. 

Dítě neopustíme – nevzdáváme se vztahu s naším dítětem, pokud to jde. Nacházíme cestu, jak udržovat vztah na dálku, nebo cokoliv je potřeba, abychom neztratili vazbu dítěte na nás. I když dítě bude iniciátorem přerušení vztahu, hluboko uvnitř bude cítit, že rodič byl ten, kdo ho opustil, protože rodič je odpovědný za údržbu a navázání vztahu s dítětem. 

Více rad máme v našem článku na stránkách Rodičovství Hrou.

*To co píšu v tomto článku je aktuální nejen pro tradiční heterosexualni páry. 

**Ve vztazích, ve kterých je jeden z partnerů fyzicky nebezpečný pro druhého nebo pro děti, je potřeba především zajistit bezpečí života. 

Autor: Lina Vizelman 

Editor: Livia Mayerová

Odborná redakce: Ksienia Majznerova Biazrukaja

Fotka: Hutomo Abrianto