Kojení může být zdrojem velkých emocí pro (nejen) novopečené matky. Od velké lásky, štěstí, nadšení a spokojenosti do frustrace, úzkosti, viny, studu, nejistoty a fyzického nepohodlí. 

Když se žena rozhoduje o ukončení kojení, příčiny mohou být různé. Příčiny které matky zmiňují, když uvažují o částečném nebo úplném ukončení kojení, bývají tyto: silné fyzické nebo psychické nepohodlí, potřeba zlepšení svého spánku, dítě vyžaduje příliš časté nebo dlouhé kojení a tak dál. 

Častou otázkou, která v takových případech vzniká, je, jak omezit nebo ukončit kojení aniž by to dítěti nějakým způsobem uškodilo. V tomto příspěvku se pokusím na tuto otázku odpovědět z hlediska dětské psychologie a emočního vývoje. 

Nebudu tady psát o výhodách kojení po fyzické zdravotní stránce. Spoléhám se na rodiče, že tuto informaci získají sami a berou ji v úvahu při rozhodování o ukončení kojení. Já osobně bych se orientovala podle doporučení WHO, třeba zde. 

Také si uvědomuji, že mnohé matky, když čtou o rozhodování o ukončení kojení, budou zahlcené myšlenkou “ale já jsem neměla na výběr”. Ano, to se často stává, že ženy jsou nuceny zastavit kojení. To může být pro ženu bolestivou zkušeností, vyvolávající velký pocit viny. O vině v rodičovství píšu zde.  Ne vždy, ale stále příliš často se to děje proto, že matky  nedostávají dostatečné a správné informace a podporu od okolí a od lékařů. Spolehlivé informace a podporu lze získat třeba od Liga La Leche nebo od Aperia. Kompatibilitu léků s kojením je možné ověřit na webu E-lactancia. Každopádně věřím, že tento článek může být nápomocný i matkám, které kojení ukončit musí i přesto, že nechtějí. 

Pokud dítě místo kojení používá stejným způsobem lahvičku nebo dudlík, funkce těchto předmětů vazby je z hlediska dětské psychologie stejná. Stejné jsou  i úvahy kolem ukončení jejich používání.

Co je tedy potřeba vědět o kojení z pohledu emočního vývoje? 

Kojení u dítěte má, jak to vidím já, dvě funkce mimo výživu: 

a. Nasycuje potřebu ve vazbě – týká se prvního kořene vazby – vazba skrze smysly. Více o kořenech vazby zde. 

b. Děti používají prso jako pomoc na utěšení, když prožívají velké emoce. 

Vazba

Co musíme brát v úvahu, pokud si uvědomujeme, že kojení se týká vazby. 

Vývojový psycholog Gordon Neufeld říká, že nasytit dítě vazbou je možné i bez kojení, a také, že ani kojení dítěte do 4 nebo více let automaticky nezajistí, že se toto dítě bude dobře vyvíjet nebo mít dobrou vazbu s matkou. Takže rozumím tomu tak, že nevidí kojení jako svatý grál samo o sobě. Pokud musíme vybírat mezi vazbou a kojením, vazba vyhrává. 

Na druhou stranu, ukončení kojení je zdrojem separace pro dítě. Jako kdyby vazba byla přerušena. Separace – opravdová, vnímaná, očekávaná – podle Neufelda zvyšuje u dítěte emoce alarmů, frustrace a snahy o blízkost. Tyto emoce mohou vadit emočnímu vývoji a působit problémy v chování. Proto odjezd matky není vhodným řešením pro ukončení kojení. Byla by to dodatečná separace na stejné úrovni, úrovni smyslů, a mohla by vést k narušení vazby. 

Místo toho bychom se mohli snažit o to opačné – posílení vazby a zmenšení nebo přemostění separace. 

Když mluvíme o kojení a vazbě, jak jsem zmiňovala, jde o první kořen vazby – vazba skrze smysly. Čím větší je dítě, tím víc kořenů vazby potenciálně může mít. Například v prvním roce života se dítě na nás navazuje jen skrze smysly. Dvouleté dítě obvykle již má i jiné způsoby, jak se nás držet – přes smysly, přes stejnost, možná už i přes příslušnost a oddanost. To vysvětluje, proč ukončení kojení bude tím snazší, čím starší je dítě. Ukončení kojení je velmi náročné pro roční dítě, ale může nastat přirozeně u tříletého dítěte. 

Na první úrovni vazby kromě kojení můžeme poskytovat dítěti vazbu skrze fyzickou blízkost – kontakt, přítomnost, povídání, zpívání. Na každém dodatečném kořeni vazby máme více možností dítě nasycovat vazbou s námi. Takže ukončení kojení můžeme přemostit a nahradit a dítě nemusí cítit, že zůstalo samo. Tím pádem by ta situace nemusela být traumatizující. 

Můžeme pomoci dítěti následně ztrátu kojení také zpracovat tím, že budeme přijímat jeho emoce, pomáhat mu je vyjadřovat ve hře a podporovat ho v truchlení. 

Emoce 

Co musíme brát v úvahu, pokud si uvědomujeme, že kojení pomáhá dítěti zvládat silné emoce. 

Děti často používají kojení k regulaci svých emocí. Možná by bylo ukončení kojení snazší, pokud by bylo možné najít jinou cestu, jak pomoci dítěti přežít velké emoce ještě dřív, než kojení ukončíme – například  pomocí objetí, pohupování, zpěvu, rytmického bubnování nebo pohybu a samozřejmě přijetí emoce. HANDLE přístup také může být nápomocný. 

My musíme umět dobře zvládat silné emoce dítěte, abychom mu je pomohli zpracovat. Musíme zůstávat přítomní a laskaví a během záchvatu frustrace a alarmů mít mnoho trpělivosti, abychom ty frustrace a alarm nezvýšili ještě víc. 

Časem, při správném vývoji, tzn. pokud je proces adaptace funkční, děti zvládají své emoce lépe a lépe.  Jestli ve dvou letech ještě dítě mívá záchvaty emoci ve kterých pomáhá jen prso, ve třech je větší pravděpodobnost, že bude moct truchlit po tom, co pro něj nefunguje, pokud je schopné cítit svůj smutek. 

Je ale důležité vědět, že od věku cca 8-10 měsíců, pokud budeme používat kojení pro utěšení úplně pokaždé, když se dítě něčeho bojí nebo je frustrované, protože silné emoce dítěte jsou pro nás nesnesitelné, existuje riziko, že mu neumožníme cítit truchlení a smutek, že se proces adaptace zastaví a dítě bude plné alarmu a frustrací v takové míře, že bude vyžadovat kojení skoro pořád. 

My se často bojíme dětských slz a vzteku. Máme pocit, že dítěti ubližujeme. Ale pokud dítěti umožňujeme cítit vše, co cítí, a zůstáváme v kontaktu s dítětem a se sebou, pokud se na něj nezlobíme, ale zároveň nenecháváme rozhodnutí o kojení na dítěti, ono má možnost prožít emoce v bezpečném prostoru. Mnohem horší je, když ve snaze obejít slzy nebo vztek vystavujeme dítě mnohem většímu stresu a separaci, protože nemůžeme zůstat vedle něj a jemně říct „ne“. 

Takže je důležité zpracovávat své emoce tak, abychom se emocí dítěte nebáli. Emoce nejsou pro děti nějakým způsobem škodlivé. Škodlivá je spíše absence cítění svých emocí. Zároveň je důležité poslouchat svou intuici, svou vnitřní moudrost a spoléhat na svou zkušenost a  znalost dítěte, abychom věděli, kdy dítě potřebuje kojení pro zvládnutí svých emocí a kdy mu stačí naše přítomnost, vřelost, objetí a pochopení. 

Opravdu chci ukončit kojení? 

Poslední věc, kterou bych nabídla před ukončením kojení (pokud má žena na výběr), je ověřit si, že nelze řešit příčinu toho, proč kojení chci ukončit, jinak. Možná existuje možnost upravit to, co vadí. 

Například kojení příliš časté pro mámu může být řešeno tím, že kdy, kde, a jak dlouho kojit bude rozhodovat máma – ne dítě. Máma bude nabízet kojení sama, ze své iniciativy. Tenhle přístup ve všem, co se týká péče, je pro děti od cca 9ti měsíců života moc uklidňující. Protože pokud rodič bere na sebe plnou odpovědnost za kojení, oblečení, jídlo, pití a denní plán – dítě se nemusí o nic  starat, může odpočívat ve vazbě a následovat rodiče. Časem bude dítě cítit méně alarmu, bude méně frustrované a méně se snažit o blízkost, včetně vyžadování kojení.

Druhý příklad – matka již ztratila trpělivost. Časté přimykání umožňuje vztah s dítětem ucítit znovu a to nám přidává hodně trpělivosti. 

Třetí příklad – možná matku nebaví si s dítětem hrát, a proto ono vyžaduje blízkost skrze kojení. Možná by hra pomohla živit dítě vazbou a řešením by bylo pomoci matce najít svou hravost. 

Čtvrtý příklad – matka nechce z  nějakého důvodu kojit při uspávání. Mně připadá jako dobré řešení, aby dítě dával spát tatinek. Je ale vhodné přemosťovat absenci mámy, na kterou je dítě zvyklé, aby nemělo pocit, že máma někam zmizela. A zároveň i tatínek by měl najít cestu, jak přivést nervový systém dítěte k odpočinku – zase přes hru, zpěv, pohupování atd. Před spánkem je možné také zavést nové rituály, které dítěti pomůžou ucítit kontakt s rodičem na jiné, hlubší úrovni. Přemostění noci může take pomoci. 

Pokud si je matka jistá, že chce kojení ukončit, nebo ho musí ukončit, příprava dítěte může pomoci projít tím procesem hladce, aniž by došlo k traumatizaci dítěte. 

Autor: Lina Vizelman 

Editor: Ksienie Biazrukaja Majznerová 

Korektura: Jarmila Vařeková

Fotky: Dave Clubb, Luiza Brown