Role kojení v emočním vývoji dětí 

Úvod

Kojení může být pro (nejen) novopečené matky zdrojem silných emocí – od hluboké lásky, štěstí a naplnění až po frustraci, úzkost, pocity viny, studu či fyzické nepohodlí.

Pochopení role kojení v emočním vývoji dítěte může matce pomoci lépe se orientovat v komplikovaném labyrintu kojení.Tak může ona i její dítě využít jeho přínosy naplno. Zároveň jí toto porozumění umožní učinit informované rozhodnutí o tom, jak často a jak dlouho kojit – aby naplnila skutečné potřeby dítěte a zároveň i své vlastní. Totéž platí i pro okamžik, kdy se rozhodne kojení ukončit – tak, aby předešla pocitům opuštění nebo separace u dítěte. Tyto informace mohou být užitečné i pro matky, které své dítě z jakéhokoli důvodu nekojí, protože jim ukážou způsoby, jak absenci kojení nahradit.

Některé ženy mohou při čtení o rozhodování ohledně ukončení kojení pocítit zahlcení myšlenkou: „Já jsem ale žádnou volbu neměla.“ A je to tak – někdy jsou ženy nuceny s kojením přestat. To může být velmi bolestivá zkušenost, často doprovázená silným pocitem viny. O tématu viny v rodičovství píšu zde.

O výhodách kojení pro fyzické zdraví dítěte se zde rozepisovat nebudu – považuji je za samozřejmé. Věřím, že rodiče si tyto informace sami zjistí a při rozhodování je berou v potaz.

Co potřebujeme vědět o kojení z pohledu emočního vývoje dítěte?

Podle mého vnímání má kojení kromě výživy dvě zásadní funkce:

1. Nasycuje potřebu ve vazbě skrz první kořen – tedy vazbu prostřednictvím smyslů. Více o kořenech vazby zde
2. Slouží jako pomoc k utěšení, když děti prožívají silné emoce.

Na vaše otázky ohledně role kojení v emočním vývoji dítěte budeme odpovídat na mimořádném Q&A ve středu 16. 7. v 18:00. Registrace zde

Vazba

Co je třeba mít na paměti, pokud víme, že kojení souvisí s vytvářením vazby?

První aspekt: Kojení naplňuje potřeby vazby

Kojení je jedním z nejsilnějších způsobů, jak vytvářet a posilovat vztah mezi matkou a dítětem.

Vývojový psycholog Gordon Neufeld však říká, že dítě lze „nasytit“ vazbou i bez kojení – existuje mnoho jiných cest.  Na druhou stranu ani kojení až do čtyř let věku samo o sobě nezaručuje automaticky dobrý vztah mezi matkou a dítětem. Matka může dítě kojit, a přesto být emočně nepřítomná. Neufeld tedy nevnímá kojení jako samospasitelné. Když je třeba volit mezi kojením a vazbou, vazba je vždy prioritou. Právě ona je pro vývoj a přežití savců – včetně člověka – naprosto klíčová.

Výzkumy (Harlow, Bowlby) i současná neurověda potvrzují, že děti potřebují bezpečnou, kontinuální vazbu. Například v kojeneckých ústavech v 19. a 20. století umíralo více než 50 % dětí do jednoho roku života, přestože byly jejich fyzické potřeby naplněny – chyběla jim však „jen“ vazba. Více o emočních potřebách dítěte v našich webinářích zde. 

Proto je důležité vědět, že pokud je kojení prostředkem vazby, pak jeho náhlé ukončení nebo omezení může dítě vnímat jako separaci – přerušení vztahu. Separace (ať už skutečná, vnímaná nebo očekávaná) zvyšuje u dítěte pocity alarmu, frustrace a touhy po blízkosti. To může narušit emoční vývoj a způsobit potíže v chování. Z tohoto důvodu není náhlé odstavení (např. kvůli odjezdu matky) vhodným způsobem, jak kojení ukončit.

Místo toho je ideální posilovat vazbu jinými způsoby, minimalizovat separaci nebo ji vědomě přemostit. Tím dítěti pomáháme změnu v režimu kojení lépe přijmout.

V prvních měsících života je hlavním kořenem vazby smyslové propojení – kojení, dotek, přítomnost, nošení, zpěv, povídání. Postupem času (každý další rok) se přidávají nové kořeny vazby – stejnost, loajalita, oddanost a další. Proto je přerušení kojení snazší, čím je dítě starší. U ročního dítěte bývá odstavování náročnější, zatímco u tříletého dítěte může proběhnout přirozeně a bez větších potíží.

Ukončení, omezení nebo absence kojení tedy nemusí být traumatizující, pokud dítěti poskytujeme blízkost jinými formami.

Více o vazbě probíráme do konce října 2025 v sérii našich Hřejivých Q&A setkání. 

---

Druhý aspekt: Kojení jako součást hierarchického poskytování péče

V přirozeném nastavení je dospělý ten, kdo zajišťuje všechny potřeby dítěte – dítě tak může odpočinout, hrát si a růst. Přibližně kolem 8.–10. měsíce věku dítě začíná vnímat, že může ovlivňovat svět. Pokud je od této chvíle ponecháno rozhodnutí o kojení (kdy a kde proběhne) na dítěti, může se stát, že na sebe převezme zodpovědnost za svou péči.

Mozek takového dítěte se může dostat do tzv. alfa pozice – kdy dítě „řídí“ vztah s rodičem. Takové dítě má potíže relaxovat, často hromadí frustraci a alarm. Může dokonce převzít zodpovědnost za pocity rodiče. Proto není vhodné dítěti sdělovat, že kojení omezujeme „protože to bolí“ nebo „protože mi to není příjemné“.

Alfa dítě pak může o kojení žádat opakovaně, aniž by jeho potřeba vazby byla skutečně naplněna. Může být vzdorovité, úzkostné, nebo dokonce agresivní, protože necítí bezpečí v přirozeném vedení rodiče.

To neznamená, že musíme kojení odmítat – ale je důležité, aby rozhodnutí o tom, kdy a jak bude kojení probíhat, zůstalo v rukou matky. Když matka sama dítě ke kojení zve, přebírá zpět roli iniciátora vztahu, což dítěti umožňuje se uvolnit a více odpočinout ve vztahu. Dítě pak může mít i menší potřebu kojení – protože jeho potřeby jsou naplňovány efektivněji.

Doporučení „kojit na požádání“ vychází z výzkumů miminek do 6 měsíců – tam dává velký smysl. U batolat a starších dětí se však doporučuje řídit spíše skutečnými potřebami dítěte než pouze jeho požadavky. Tím posilujeme pečující roli dospělého a dítě má jistotu, že je o něj postaráno.

Ideálně by i matka měla být součástí tzv. kaskádní péče – měla by dostávat podporu od ostatních (pomoc s domácností, čas pro sebe), aby měla dost sil o dítě pečovat tak, jak si přeje.

O tématu alfa dětí více na našem kurzu Alfa děti a dospívající.

---

Emoce

Jak ovlivňuje kojení schopnost dítěte zvládat silné emoce?

Kojení jako nástroj utěšení – ale ne na úkor emočního projevu.

Kojení se často používá k regulaci dětských emocí. Přibližně od 8.–10. měsíce věku je však důležité začít vnímat, kdy dítě skutečně potřebuje kojení k utěšení – a kdy už by postačil jiný způsob. V tomto období si dítě začíná uvědomovat vliv, který má na své okolí.

Pokud se jako rodiče bojíme silných emocí dítěte, může se stát, že mu začneme automaticky nabízet prso při jakémkoli náznaku frustrace nebo smutku. Mozek dítěte si pak může vytvořit představu, že emoce jsou nežádoucí, a začne je potlačovat – jen aby si udrželo vztah s rodičem. Kojení pak slouží jako velmi účinný prostředek „přepnutí“ nervového systému – ale bez zpracování emocí.

Neufeld, Van der Kolk a Levine upozorňují, že pokud emoční energie není vyjádřena (pláčem, pohybem, hrou), zůstává v těle. To může vést k narušení adaptačního procesu, který je klíčový pro psychologickou odolnost dítěte.

Dítě pak může být stále více plné alarmu a frustrace, může vyžadovat kojení častěji a déle, ale nikdy si úplně neodpočine – podobně jako v alfa pozici.

To samozřejmě neznamená, že bychom dítěti neměli pomocí kojení pomáhat zvládat silné emoce. Ale je třeba být vnímaví – co dítě právě potřebuje, jaký máme záměr, zda má dítě v běžném životě prostor pro emoční vyjádření, zda neztratilo své slzy.

Pokud je dítě často agresivní, úzkostné, neklidné a vyžaduje neustálý kontakt, může to být známka nevyjádřených emocí. Pomoci mohou jiné formy utěšení – objetí, zpěv, pohyb, rytmické houpání.

Postupem času, s přirozeným vývojem, se dítě učí zvládat emoce i bez kojení. Dvouleté dítě možná ještě potřebuje prso k usnutí, ale ve třech letech nebo později už často postačí dotek nebo objetí. Spánek je pro dítě velkou separací – proto před usnutím pomáhá zavést rituály, které dítěti dodají pocit bezpečí.

Ztrátu nebo omezení kojení můžeme dítěti pomoci zpracovat tím, že jeho emoce přijímáme, podporujeme hru, truchlení a emoční vyjádření.

Klíčem je zůstat přítomní, laskaví a trpěliví i ve chvílích, kdy dítě prožívá frustraci nebo alarm. Pokud mu umožníme prožít vše, co cítí, aniž bychom rozhodování o kojení nechávali na něm, poskytujeme mu bezpečný prostor k růstu.

Co nám v tom pomáhá?

• Přijmout, že silné emoce a slzy dítěti neškodí.
  
• Často dítě přimykat a znovu se ladit na váš vztah.
  
• Zpracovávat vlastní emoce.
  
• Naslouchat své intuici a spoléhat na to, že své dítě znáš nejlépe.
  

Jak, kdy, kde a jak dlouho kojit – to je rozhodnutí každé konkrétní matky. Pokud však vezme v úvahu vývojové a emoční souvislosti, může kojení přispět k růstu a spokojenosti celého rodinného systému.

Autor: Lina Vizelman 

Fotky: Dave Clubb, Luiza Brown